Tento blok je zaměřen na téma rekreační objekty – chaty a chalupy pro rodinnou rekreaci a jejich úskalí při stanovení hodnoty na trhu.
Základní charakteristika: jedná se o menší rekreační objekty, které jsou využívány k rekreačním účelům, nejčastěji mají číslo evidenční, chalupy pak číslo popisné a mohou někdy sloužit k celoročnímu obývání. Typické rekreační objekty bývají sezónně využívané nebo pronajímané pro rekreační účely soukromých osob zejména v atraktivních rekreačních lokalitách. Jejímu využití odpovídá i vybavení, které může být nižšího standardu oproti rodinným domům využívaných k trvalému bydlení.
V tomto bloku se zaměřuji zejména na úskalí spojená s právním stavem. Jsou to:
- evidence v katastru nemovitostí nemusí být vždy v souladu se skutečným stavem, což je pozůstatek z minulých dob (před rokem 1989), kdy drobné rekreační objekty se běžně budovaly svépomocí
- často nebývá zabezpečen přístup k těmto nemovitostem tzn. není zabezpečena přístupová komunikace, která není veřejně přístupná (v obecním či státním vlastnictví), není zřízeno věcné břemeno cesty (v případě vlastnictví třetí osoby) a ani není zabezpečeno prostřednictvím přídatného spoluvlastnictví (tzn. příjezdová komunikace je ve spoluvlastnictví vlastníka chaty či chalupy).
V případě, že není právně zabezpečená přístupová komunikace bez ohledu na to, zda o komunikaci se zpevněným či nezpevněným povrchem, je tržní hodnota pozemku s rekreačním objektem nulová. Taková nemovitost nemůže být ani předmětem bankovní zástavy a jde o zásadní komplikaci z hlediska financování. Je velké riziko, že se k dané nemovitosti vlastník vůbec nedostane – vlastník přístupové komunikace nemá povinnost bez právního důvodu umožnit cizí osobě průchod či průjezd přes svůj pozemek. Je dobré si uvědomit, že i s takovou nemovitostí lze na trhu obchodovat, záleží však jen na kupujícím, zda si takovou nemovitost pořídí a za jakou cenu, příp. brát ohled na to, že je třeba tento problém pořešit. Sjednaná cena pak nemusí být v souladu s tržní hodnotou.